Věštba - Dva

Oba kamarádi zůstali stát jako opaření. První se vzpamatoval Harry.
„Ty... ty jeden zatracenej..." vykřikl a chtěl se na Draca vrhnout.
„Harry, dost!" zarazila ho Hermiona a rychle se před Draca postavila. Z toho pohybu se jí zamotala hlava, ale Draco ji zachytil.
„Hermiono! To nemůžeš myslet vážně," zašeptal Ron.
„Myslím to smrtelně vážně," odpověděla Hermiona.
„Miluju Draca."
Snape a Brumbál se na sebe pobaveně podívali. Draco si jejich pohledu všiml a zatvářil se nechápavě.
„Hermiono, my jsme tví kamarádi..." spustil Harry, ale Hermiona ho zastavila.
„Ano, jste mí kamarádi, a já doufám, že mě pochopíte. Vím, že to pro vás nebude snadné..."
„Snadné? To teda rozhodně nebude. Z ničeho nic nám oznámíš, že chodíš s Malfoyem a myslíš si, že z toho budeme nadšení? To ani omylem," vyštěkl Ron a vyšel z ošetřovny. Harry ho následoval.




Hermioně do očí vytryskly slzy. Draco ji objal a snažil se ji utěšit.
„Nebojte se, slečno Grangerová. Dejte jim chvíli čas, než je přejde vztek. Uvidíte, že za pár dní to bude dobré," řekl jí Brumbál.
Draco se na něj podíval.
„Proč mám pocit, že jste vůbec nebyl překvapený, že spolu s Hermionou chodíme? Proč mám pocit, že o nás víte víc než kdokoliv jiný?" zeptal se ho.
Brumbál se zachmuřil.
„Je to tak, pane Malfoyi. Vůbec jsem nebyl překvapený, že jste do sebe zamilovaní."
Brumbál se podíval na Snapea. Draco nevěřil svým očím.
„Vy jste to věděl taky?"
„Ano, věděl," odpověděl Snape.
„Ale... jak je to možné?" ptala se Hermiona.
„Už delší dobu pana Malfoye sledujeme. A od jisté doby i vás."
„Cože?" vyhrkla Hermiona.
„Ale proč? A co znamená to od jisté doby?"
Draco se tvářil vztekle.
„Od toho školního trestu, nemám pravdu?"
„Ano," odpověděl tiše Snape.
„Sakra! Ale můžete mi konečně někdo říct, proč?"



„Pana Malfoye sledujeme už od začátku školního roku, kdy se u něj nečekaně objevila schopnost číst myšlenky," odpověděl Snape.
Draco se na něj nechápavě zadíval.
„Je to dlouhý příběh," povzdychl si Brumbál.
„Tak spusťte, docela rád bych ho slyšel!" odsekl Draco.
„Kdysi dávno byla vyřčena jedna věštba. Věštba o dvou lidech, kteří získají obrovskou moc. Moc větší než..."
„Síla zla," přerušila ho překvapeně Hermiona.
„Ano, přesně tak."
„Ale co to má s námi společného?" zeptala se.
„Věštba neurčila nic konkrétního. Jen... jen, že to budou dva chlapci se silou tak velkou, aby dokázali porazit zlo."
Brumbál se odmlčel.
„Ale co to má snámi společného?" opakovala svůj dotaz Hermiona.
„Tím prvním chlapcem se stal tady pan Malfoy. Druhým chlapcem... jste se stala vy," ušklíbl se Snape.
Hermiona na něj vyjeveně zírala.
„Ale jak... já přece nejsem kluk, pokud vím."
Draco se uchichtl.
„Ne, to teda opravdu nejsi."
Snape po něm hodil vražedným pohledem.




„Nevíme, jak je to možné. Věštba jasně určila, že to budou dva chlapci."
„Tak proč se domníváte, že já..." vyhrkla Hermiona.
„Objevili jste nápis, který byl určen právě vám a přečetli ho. Tím jste zpečetili svůj osud."
„Ale to je nemožné. Jak bych tím druhým mohla být já? Já přece nemám žádný zvláštní dar jako Draco."
„A co váš štít, slečno Grangerová?" opáčil Snape.
Hermiona se zarazila.
„Fajn," řekl Draco.
„Budeme tedy předpokládat, že je to pravda. Co s námi bude dál?"
Brumbál začal přecházet po místnosti.
„Vaše moc se bude postupem času vyvíjet."
„Chcete říct, že ještě není úplná?" podivila se Hermiona.
„Zdaleka ne. A bohužel ani nevím, jaký druh schopností se u vás vyvine..."
„To je teda skvělé," odsekl Draco.
"A můžu se zeptat, na co nám ta úžasná moc vůbec bude?" zeptal se ironicky.
„Na to, abyste pomohli Harrymu porazit Voldemorta," odpověděl Brumbál.
V tom na ošetřovnu vstoupila madam Pomfreyová.



„Je mi líto, ale návštěvy jsou u konce. Pan Malfoy a slečna Grangerová si potřebují odpočinout."
„Ale nám nic není!" protestovala Hermiona.
„Madam Pomfreyová má pravdu. Potřebujete klid," řekl Brumbál a spolu se Snapem odešel.




„No, to je teda vážně skvělý!" povzdechl si Draco, když za všemi zapadly dveře.
„Nevěřím tomu. Prostě tomu odmítám uvěřit!" vztekala se Hermiona. Draco ji něžně políbil do vlasů a vlezl si k ní.
„Nemysli na to. Nemysli teď vůbec na nic," zašeptal.
Hermiona se mu stulila do náručí a zavřela oči.
„Miluju tě."
Draco se pousmál a objal ji. Za chvilku už oba dva spali.

18. Kapitola || 20. Kapitola

DoučováníLhářiTajemstvíDvaOdhaleníRozhodnutíStrachSmířit se s osudemNová mocHádkaV bezvědomíVýbuchMiluji těValentýnNenávistNápoj láskyDalton BellowsProtegoŠkolní trestDomaPlesNa ošetřovněFamfrpálNitrobranaKdo je ten druhý?LektvaryZpátky v BradavicíchMyšlenka